Prohlášení k záměru vlády znovu otevřít otázku zrušení daňového zvýhodnění stravování
16.1.2008
Náš názor v tomto směru je dlouhodobě konzistentní - myslíme si, že je to krok špatným směrem, který není v zájmu žádné strany, tj. prodělají na tom zaměstnanci, zaměstnavatelé a v konečném důsledku i stát.
16. ledna 2008
Náš názor v tomto směru je dlouhodobě konzistentní - myslíme si, že je to krok špatným směrem, který není v zájmu žádné strany, tj. prodělají na tom zaměstnanci, zaměstnavatelé a v konečném důsledku i stát. Mrzí nás, že tento návrh vznikl jako důsledek politických souvislostí, a jsme přesvědčeni, že by měl být široce diskutován včetně zvážení všech možných dopadů.
Případné zrušení daňové uznatelnosti se velmi pravděpodobně nedotkne jen samotných stravenek, ale celého systému závodního stravování. Závodní stravování a stravenky jsou přitom jedním z mála skutečně efektivních nástrojů státní podpory. Podporují produktivitu práce a zdravější životní návyky lidí. Významně též přispívají k rozvoji a stabilizaci segmentu stravovacích služeb. A to vše se pozitivně promítá do ekonomiky. Případné schválení takovéto změny zákona by se dotklo téměř 4 milionů zaměstnanců, kteří dnes využívají výhod závodního stravování či stravenek.
Co se týká dopadu podpory stravování na státní rozpočet, podle Studie Institutu oceňování majetku Vysoké školy ekonomické v Praze, která byla realizována v polovině loňského roku, zaplatí firmy po případném zrušení daňové uznatelnosti nákladů na závodní stravování ročně na dani z příjmu pouze o 1,1 miliardy korun více. Na druhé straně ale stát přijde o 1,9 miliardy korun z DPH kvůli poklesu obratu restaurací, maloobchodu a stravenkových firem. Roční čistá ztráta pro státní rozpočet tak podle studie dosáhne až 810 milionů korun, navíc postupně o pětinu klesne zaměstnanost a obrat sedmnácti tisíc restaurací, které akceptují stravenky.
Stravenky a závodní stravování rozhodně nejsou jen českým specifikem, nýbrž úspěšně fungují ve většině evropských zemí i mimo Evropu. I zkušenosti z nám blízkých zemí (Slovensko, Rumunsko) ukazují, že v případě přechodu těchto zemí k systému rovné daně zůstaly příspěvky na stravování součástí daňově uznatelných nákladů zaměstnavatelů. V Maďarsku, které zdaňuje zisk podniků velmi nízkou sazbou (v současnosti 16+4%) zůstávají náklady na stravování také daňově odpočitatelné.
